Česko na špici Evropy

České dráhy mají v depech přes dvacet parních lokomotiv, hodně jízd je už pravidelných a na některých trasách, například na pošumavských lokálkách, jezdí už každý víkend. „Pro letošní rok připravujeme jako novinku pravidelné prázdninové jízdy z Karlových Varů do Kyselky, jízdy z muzea ČD v Lužné u Rakovníka do Chomutova do depozitáře NTM. Také pojede ve čtyřech termínech retro souprava Ostravan,“ vypočítává letošní novinky mluvčí Českých drah Radek Joklík. Největší akcí je červnový parní víkend v ČD Muzeu v Lužné u Rakovníka.

Česko patří počty parních lokomotiv k evropské špičce. Nemá sice zdaleka na Velkou Británii, kde dodnes jezdí kolem 600 strojů, ale počty provozovaných strojů je Česko těsně za Německem.

            „Parní lokomotiva na veřejné železniční dopravní síti musí být v předepsaném stavu a vztahují se na ni stejná pravidla jako na kterékoliv jiné drážní vozidlo. Přitom se jedná o stroje často velmi staré, s miliony kilometrů,“ říká Petr Barchánek, který se provozem parních lokomotiv dlouhodobě zabývá.

            Podle něj je u nás situace v porovnání s okolními zeměmi pro parní lokomotivy příznivá i díky přístupu Drážního úřadu a provozní složky SŽDC. „Také místní jednotky dobrovolných hasičů v rámci svých možností ochotně pomáhají,“ dodal Barchánek.

            Modernizace tratí způsobila, že z většiny nádraží už zmizely vodní jeřáby a vodu musí doplňovat většinou právě místní hasiči. Úpravy tratí mají ještě jednu oběť. Neustále ubývá míst, kde se mohou vlaky křižovat, což je u jednokolejných tratí problém.

            Provozovatelé parních vlaků se ale netají obavami z nového regulátora železnice. Parní vlaky jsou totiž vedené mimo závazek veřejné služby a nově zřízený regulátor má dva měsíce na to posoudit, zda může kvůli případné konkurenci dominantnímu dopravci často omezené kapacitě na železnici vlak jet. „Jsou tratě, kam se už s parou kvůli chybějící kapacitě nedostaneme,“ dodal Barchánek.

            Páraři, jak si lidé kolem parních lokomotiv říkají, se přitom potýkají i s tím, že musí pálit jen vysoce výhřevné černé uhlí. Zejména starší stroje jsou přitom stavěné na horší uhlí. „To vede k nehospodárné technologii topení. V důsledku nepřiměřeně výhřevného paliva se musí topit s nízkou vrstvou uhlí na roštu, což může způsobovat rychlejší opotřebení kotle vlivem kolísání teplot a celkově nehospodárný provoz,“ říká Barchánek.

Zdroj: MF DNES